Zelí článek
Hlávkové zelí je rostlina, jejíž listy na sebe těsně přiléhají a tvoří pevné hlávky. Je to velmi stará kulturní rostlina, postupně byla vyšlechtěna řada odrůd, které se liší barvou a tvarem hlávek – kulaté nebo zašpičatělé. Některé druhy netvoří kulaté pevné hlávky, ale tvarem připomínají šišku, přičemž listy mohou být volné. Sklízejí se jak jednotlivé listy, tak celé hlávky.
Zelí lze konzumovat syrové, používá se do salátů, ale většinou se vaří či dusí. Kysané zelí je výbornou přílohou, lze ho jíst syrové nebo dušené jako příloha k pečenému masu.
Kromě hlávkového zelí je k dostání:
Čínské zelí (Pekingské zelí) – patří k těm druhům zelí, jejichž listy netvoří kulovitou hlávku, ale spíše šišku se světle zelenými listy, které mají široká bělavá žebra. Pravděpodobně bylo vyšlechtěno v Číně z jiných rostlin. V Evropě bylo dlouho považováno za kuriozitu. Také čínské zelí lze jíst syrové, ale lze jej také dusit, vařit, přidávat do jiných jídel, polévek, nádivek a k masu. U nás se názvem čínské zelí nesprávně označuje zelí pekingské.
ZDRAVOTNÍ PŘÍNOS:
Hlávkové zelí obsahuje velké množství vlákniny, z minerálních látek zejména draslík, vápník a fosfor. Velmi ceněné je kysané zelí, které je skvělým zdrojem vitaminu C a dalších důležitých živin, zvyšuje obranyschopnost, podporuje funkci střev. Je nízkokalorické, vhodné při dietách.
Čínské (pekingské) zelí má málo kalorií, obsahuje vitaminy i minerální látky, má příznivé účinky na trávicí ústrojí.
KDE SE PĚSTUJE:
Zelí se dnes pěstuje po celém světě, včetně Evropy i České republiky.
U nás byly dokonce vyšlechtěny tři odrůdy zelí, které jsou pod souhrnným názvem Dobrovodské zelí registrovány a zařazeny do katalogu odrůd zeleniny zemí EU.
ZAJÍMAVOST:
Kysané zelí dříve používali námořníci jako zdroj vitaminu C, aby předešli vzniku kurdějí.